Königgrätzer k.u.k. MTB und Wanderverein

Začalo to dramaticky. Rvačkou mezi Radomirem  a Ronem  o místo na zadním sedadle. Ráďa to nakonec zvládnul a vybojoval si tak právo zúčastnit se výpravy a postavit se opět po čtrnácti letech na běžky,a to po boku ostřílených borců – Šímy a mě.

Za místo startu jsme zvolili Bedřichovku a udělali jsme dobře, protože sněžení přilákalo do hor davy běžkařů a na hřebenech muselo být husto. My jsme si dali za cíl projet stopy, které jsou udržované na loukách kolem Orlického Záhoří. Podle internetu byly všechny projeté rolbou v pátek.

Skutečnost byla jiná a po strojové údržbě už nebylo ani stopy. Bylo ale pod nulou, prašan se nelepil, a tak jsme pod modrou oblohou postupovali zavátou stopou rychle vpřed.

Správná byla Radkova otázka před prvním sjezdem: „Jak se to zastavuje?“. Co na to říct? „No, těžko.“ Ale zvládnul to. Je šikovnej.

U Kunštátu jsme minuli kříž, který jsme vyhodnotili jako památník umrzlých běžkařů a po krátkém pietním aktu pokračovali kolem kravína do dálav. Vyjasnili jsme si rozdíl mezi krkavcem a tetřevem a začali pociťovat únavu a hlad. Obloha se začala pomalu zatahovat a sníh lepit na lyže. Únava začala dopadat i na Rona , který přestával zběsile lítat hlubokým sněhem a držel se víc vyjeté stopy.

Pak jsme dojeli k elektrickým sloupům a podél nich se vydali směrem k Černé Vodě. Přeběhli jsme silnici na Mezivrší (fakt to byla ona!) a sjeli do vsi. Dřív tam fungovávaly nějaké penziony, ale to už je historie. Tak jsme vzali za vděk bufetem pod vlekem a neprohloupili jsme. Bernard 12 , frakfurtská , no a rumíček – ten nikde nechutná tak dobře jako v zimě na horách.

Když jsme vylezli, tak už začínalo celkem významně sněžit. Byli jsme v dobré náladě a při přejezdu silnice kupodivu neupadl Radek ale já. Brod jsme zdolali dobře všichni. U Kunštátu už panovala pravá Ladovská zima a sypalo jak blázen. Zaváté už začínaly být nejen stopy ale i silnice. U Bedřichovky jsme se ještě rozloučili s Danulkou (t.č.kravičkou), nechali se vyfotit od kolegů běžkařů , nastartovali auto  a ... nic. Do kopce se mu nechtělo. Tak jinak. Dolů do Záhoří, tam otočit, po rovince rozjet a hurá do svahu. Vypadalo to dost nadějně, ale stejně jsme se v půlce stoupání na Šerlich zastavili a dál to nešlo. Pak už vše následovalo v rychlých krocích. Hledání řetězů, první pokus o jejich nasazení, druhý pokus o jejich nasazení, bezradnost a rezignace.

Když jsme se rozhodli, že to otočíme, sjedeme dolů a objedeme celé hory přes Bartošovice, stalo se něco, čemu se na divadle říká „deus ex machina“. Objevil se sypač. „Zajeď si s tím na kraj. My ti to posypem“. A posypali, chlapci zlatí. A sypali před námi až nahoru na Šerlich a pak až dolů do Deštného.

Skončilo to tedy happy endem. Domů jsme se dostali v pohodě, i když nějaké to auto zapíchnuté do stromu jsme po cestě potkali. Radek složil bez problémů vstupní zkoušku do běžkařské sekce KKMW . Trochu jsme tentokrát slevili ze sportovních cílů, ale Radkovou přítomností nabyla akce zcela nových rozměrů kulturních a společenských.

A ještě pár dat z Radkova Endo Mondo: 3, 05, 41, 16, 34, 702, 809.

A návod na nasazování řetězů je tady: http://www.smucler.cz/servis/informace/snehove-retezy.php 

Kuty

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

Bary | 03.02.2015 20:54
Tož pěkný popisek běžeckého putování ...

Radomir | 01.02.2015 1:02
Ahoj přátelé ve stopě i mimo ni.
V reakci na Kutyho (jako vždy krásný a nesmírně přesný)komentář, bych rád poděkoval oběma zkušeným kolegům za trpělivost, rady a úsměv na líci. Namažu se vždy podle Vás !! SKOL !!